Jakékoliv připomínky a ohlasy uvítáme na adrese poradatel@hanackekolo.cz

31.8.2009

naše adresa - článek

Na stránkách deníku naše adresa si můžete přečíst zpravodajství z našeho závodu.

31.8.2009

Aleš Keprt

Dobrý den,

děkuji za pěknou akci. Deštivé počasí mi na crossovém kole bylo největším soupeřem, ale i tak byla delší trať tou správnou volbou. Kupodivu blátivé úseky nebyly tak nebezpečné jako mokrý dřevěný most - tam mi to klouzalo jak na ledě. Pořadatelsky zajištěno vše perfektně, mnoho lidí, kteří se podíleli na dotažení každého detailu, bylo znát. Třeba zastavování aut na křižovatkách mě nadchlo. :-) Byl to první závod, co jsem jel, a po této milé zkušenosti určitě ne poslední.

Bylo samozřejmě i pár věcí, co by šlo vylepšit, ale jsou to drobnosti. Na občerstvení v Hynkově podávali pití, aniž člověk musel zastavit, to bylo super, naopak v lese u Litovle "obsluha" jen spala na židli.

Startovní kategorie ve stylu, že v jedné je 90% všech účastníků a v dalších běžně jeden nebo dva, se samy prokázaly jako nesmyslné. Je dobrým zvykem "kategorie", kde není aspoň nějaký minimální počet účastníků, vůbec nevyhlašovat. Naopak by asi měla být separace na "tým kaňkovský" a "veřejnost", byl to skoro domácí závod jednoho týmu. ;-) Výsledková listina vypadá až trapně jednotýmově. Ale co jsem viděl, tak závod měl sice méně aktérů, než jiné lokální akce, ale zato velmi kvalitních. Možná za tím stálo i to počasí - jen experty neodradilo v tom nečase do Liboše dorazit a podle toho vypadá ta výsledková listina. Žádní pomalí pohodáři, samí rychlíci. Na jiných závodech mohou o takové sestavě závodníků jen snít. :-)

Určitě nejen já se těším, že za rok bude druhý ročník. :-)

S pozdravem
Aleš Keprt

10.8.2009

Dagmar Kolomazníková

Dnes jsem si s desetiletou dcerou, její kamarádkou a ani ne dvouletým synem na sedačce projela 22 kilometrovou trasu připravovaného závodu Hanácké kolo. Nebyla jsem si jistá, zda to děti, které jezdí na kole maximálně do školy a zpět a při delší jízdě hrají na city, jak je všechno bolí a už nemůžou, zvládnou. Můžu říci, že jsem byla mile překvapená, celou trasu jsme projeli bez sebemenších potíží (nepočítám komára, který mi vletěl do nosu) za 1 hodinu a 25 minut. Téměř celá trasa vede příjemným prostředím kolem ramene řeky Moravy, skrytá pod stromy tak, že skoro nepocítíte ani pálení poledního sluníčka. Cesta se líbila i šprčkovi na sedačce, sice se na dvou kamenitých úsecích trošku protřepal, ale není to nic, co by mu nějak ublížilo. Trasa není vůbec namáhavá, jede se stále po rovince, jediné převýšení, které jsme museli zdolat, byly dva nadjezdy nad vlakovou tratí.

Takže milé rodinky, neváhejte a přijeďte si změřit síly s ostatními, určitě budete rychlejší než my dnes a po projetí cílem zjistíte, že Vaše děti budou mít ještě sílu skákat v nafukovacích atrakcích na hřišti v Liboši a Vy dospělí … třeba si zatím dáte pivko.

Dagmar Kolomazníková